Dle učení Svaté církve jde o dvě posmrtné říše, do nichž Smrt přináší duše zemřelých podle toho, jsou-li hříšné, či ctnostné.
Peklo (též nazýváno jako Horoucí pekla nebo Sedm pekel) je posmrtnou říší, kde zlé duše pykají za své hříchy a prožívají zde nekonečná muka. Podle učenců studujících posvátné texty je Peklo rozděleno do sedmi kruhů podle sedmi smrtelných hříchů, tj. lenosti, obžerství, lakoty, žárlivosti, touhy, hněvu a pýchy. Každému kruhu vládne jedno z pekelných knížat, arcidémon, který je prý samotným ztělesněním daného hříchu. Nejvíce je známo o arcidémonovi hněvu, Ashmedaiovi, o němž mnozí učenci tvrdí, že do záležitostí smrtelníků zasahuje nejčastěji a že je snad dokonce tzv. primordiálním zlem, prapůvodcem všeho zla ve světě a vládcem celého Pekla, který je znám jako Pán pekel, Pán démonů, či Ďábel sám. Peklo je některými učenci ztotožňováno s říší skandské bohyně Hel.
Opakem Pekla, kde ctnostné duše čeká věčná blaženost po boku Stvořitele a jeho andělů, jsou Nebesa (též nazývány Ráj). Ta jsou zrcadlovým opakem Pekla, kde sedm ctností ztělesňují archandělé.
Známí démoni: arcidémon hněvu Ashmedai, arcidémon pýchy, arcidémon obžerství Belzebub, arcidémon lenosti Palaj, arcidémon lakoty, arcidémon žárlivosti, arcidémon touhy, Mephistopheles aj.
Známí andělé: archanděl udatnosti, archanděl pokory, archanděl cudnosti, archanděl střídmosti, archanděl trpělivosti, archanděl laskavosti a archanděl píle.