"Tito lidé nejsou lepší, než-li zvířata. Maso je maso."
Setheš je urozený vznešený elf z národa Sahdar. Pamatuje ještě velkolepost jejich starověké říše před tím, než ji Augorijci rozvrátili. Se svým bratrem Khonsu sloužil jako Strážce úsvitu posledního slunečního císaře Anáriona, tj. jako jeho elitní osobní garda. Dnes je vezírem Anfůru, útočiště sahdarských elfů zbudovaného v ruinách prastaré elfské observatoře v Ronnogu, nejvyšší hoře Radgastu.
Po pádu mocné elfí Sahdarské říše odnesli dva bratři ostatky svého císaře Anáriona daleko na sever, aby nikdy nepadly do rukou nepřátel. Zatímco mladší bratr Khonsu, zasvěcený Měsíci, zůstal v domě vznešených elfů z Aedelasu, jeho starší a pyšnější bratr Setheš, který byl zasvěcen Slunci, shromáždil v Aedelasu následovníky a s jejich pomocí obnovil prastarou elfskou observatoř na hoře Ronnog v pohoří Radgast. Setheš pak to místo nazval Anfůr a po způsobu Sahdar se prohlásil jeho vezírem. Tam se svými následovníky uctívali Slunce a vzdávali hold Slunečnímu amuletu, který byl posledním pozemským pozůstatkem slunečního boha Anáriona.
Takto vysoko v horách však nebylo možné nic pěstovat a nežila tu ani žádná zvěř. Lovecké výpravy do horských údolí byly dlouhé, nebezpečné a mnohdy neúspěšné. Nová kolonie lidu Sahdar brzy trpěla hladem. Vezír se proto začal zajímat o vampýry, kteří měli v hoře Ronnog svá doupata. Začal je chovat a cvičit pro lov. Přirozenou potravou vampýrů jsou ovšem humanoidi a brzy se ukázalo, že je nelze vycvičit k lovu čehokoliv jiného. Vezírovi ani jeho následovníkům na tom mnoho nesešlo. Byli neochvějně přesvědčeni o své nadřazenosti a lidé pro ně neznamenali víc, než zvířata. Maso je maso.
Po mnoha staletích do hory na sklonku života přišel legendární hrdina barbar Borax i se svými válečníky. Požádal elfy, aby ho zde pohřbili a zapečetili tak, aby jeho prokletý meč Drangheim už nikdy nespatřil světlo světa. Na oplátku budou Boraxovi válečníci sloužit elfům a dokonce i ve smrti strážit jejich svatyni a s ní i hrob svého pána. Elfové souhlasili, proměnili Boraxe v kámen a zapečetili ho do řetězy spoutaného krystalu. Samotný vchod do jeho hrobky pak zapečetili mocnou magickou pečetí a z jeho válečníků učinili své kostlivé žalářníky.
Jak se elfové zdokonalovali v jejich chovu a výcviku, populace vampýrů rostla. Lovecká teritoria se nakonec rozšířila daleko za hory Radgastu a vampýři začali sužovat široký kraj. Když pak odnesli i dceru hraběte Nikolaje Vranovice, mocného velmože z Šeroblastké tvrze, přísahal, že nespočine, dokud jejich prokletá doupata nevypálí do základů. Shromáždil svou válečnou družinu a vydal se na tažení do hor Radgastu. Po mnoha útrapách nakonec s pomocí svého kouzelníka překonali vezírem začarovaný labyrint a vstoupili do hory. Zde odhalili, že za vampýřím terorem stojí elfové a zabředli s nimi v dlouhou válku, o níž budou bardi později vyprávět, jako o Válce nesmrtelných.
Hrabě Vranovic, který byl čistokrevným upírem, totiž v zoufalé situaci proměnil zdevastované zbytky své družiny na upíry a válka s elfy tak trvala po staletí. Když navíc válka zdevastovala nejen populaci upírů, ale i elfů, začali upíři hladovět, protože elfové jim už dávno odřízli cestu ven z hory. Když už byli na další boj příliš slabí, zatopili části podzemí, aby oslabili mocnou ohnivou magii svých nepřátel, zapečetili bránu do jimi ovládaného západního křídla Anfůru a ulehli ku spánku. Klíčem k bráně byla krev, která měla stéci až k sarkofágu nejmocnějšího z nich, samotného hraběte, kterého by probudila, aby mohl vetřelce lovit v temnotách a jejich krví oživit své spící služebníky. Populace a síly elfů byly rovněž zdecimovány a ti se tak neodvažovali do upíří pasti vkročit. Tak válka uvízla na mrtvém bodě až do chvíle, kdy Mocná sedma v roce 885 c.k. vstoupila do hory (viz Legenda o Kamenném býku).
Mocná sedma nakonec uzavřela dohodu s hrabětem Nikolajem a výměnou za odpečetění Boraxovy hrobky mu poskytla svou krev k probuzení jeho upířích bojovníků. S nimi pak napadl elfy, aby jim zasadil rozhodující ránu. To se povedlo a výsledkem strašlivé bitvy nebyl jen kolaps Anfůru, ale i smrt všech zúčastněných z řad elfů, vampýrů i upírů. Sedma tělo vezíra Setheše sice přímo neviděla, bylo však pravděpodobné, že padl také.
Nakonec se ukázalo, že vezír Setheš bitvu s Nikolajem přežil a z Anfůru unikl. Na základě informací od Jyykua pak zamířil na jih, našel Mazare a podmanil si tamní vládnoucí elity. Zotročil či přesvědčil potulné kmeny pouštních elfů a rozpoutal válku s Augorijci a to s jediným cílem. Vybudovat novou říši pouštních elfů. Říši stvořenou k obrazu starověké Sahdarské říše zbudované na zbičovaných zádech milionů lidských otroků.